Facebook

Přihlášení

Mistrovství světa v kickboxu asociace W.P.K.A. v Loutraki v Řecku

Pokusil bych se o subjektivní pohled na letošní MS. Předem bych chtěl říct, že to všechno bylo docela dost náročné, ale moc si vážím toho, že jsem mohl být u toho. Bylo to už moje třetí mistrovství světa, zúčastnil jsem se už MS v Antwerpách (prohrál jsem se závodníkem z Ruska hned v prvním zápasu) a v Basileji (první zápas jsem vyhrál a porazil mě ve druhém zápasu závodník z Turecka). K medaili jsem zatím měl vždycky hodně daleko.

111412

Na váhu jsme měli jít hned po příjezdu do hotelu v Řecku, což bylo pro nás dost náročné, protože mnoho z nás do své váhy hubnulo a po tak dlouhé cestě nikdo neví co váha udělá. Zároveň nám řekli, že každý může na váhu jen jednou a co naváží to bude napsáno. Museli jsme hned z autobusu vyskočit a jít běhat, dali nám asi 15 minut na to abychom váhu vyladili. Já si stopnul těch 15 minut a celou dobu jsem běžel fakt naplno, doběhl jsem zpátky do recepce a už mě zrovna volali ať jdu na převážení. Nechápu jak je to možné, ale byl jsem první na řadě, přesto že se jmenuji Wolf… Naštěstí vše dopadlo dobře a já, Ivča i všichni ostatní jsme váhu měli. Večeře byla skvělá, neptejte se co jsme měli, já snědl snad všechno co šlo. Ten den jsme šli spát brzo, bylo to náročné.

Druhý den byl určený na naši aklimatizaci, vydali jsme se odpoledne ve skupinkách do města, bydleli jsme asi půl hodiny chůze od Loutraki. Městečko bylo malé a dlouhé, rozkládalo se podél pláží. Tam jsme se poprvé setkali se svými soupeři. Bylo plno závodníků. Koupili jsme si zmrzlinu, sedli si na lavičku a sledovali, jak se pláž hemží bojovníky z Ruska, Kazachstánu, Ukrajiny, Ázerbajdžánu a dalšími. Celkem nás překvapilo, že den před zápasy tam v odpoledním horku trénují s velkým nasazením a dokonce i spárují. „To jsem teda fakt čuměl“. Chvíli jsme je sledovali a měl jsem z toho smíšené pocity. Po návratu do hotelu jsme se většinou váleli u bazénu a těšili se na večeři. Když přestalo slunce tak moc pálit, pořád jsem byl trošku nervózní z těch trénujících na pláži. Zeptal jsem se Dušana Macáka (hlavní trenér reprezentace pro plnokontaktní disciplíny): „ Neměli bychom taky třeba trénovat?“ a Dušan mi řekl: „ Den před zápasem to už nedoženeš.“ Trochu jsem se zastyděl, ale Dušan mi ještě řekl, ať si jdu zaběhat, ať se aklimatizuju, ale že v tom horku odpoledne by to byla hloupost, a ať jdu třeba teď. Poslechl jsem ho, proběhl jsem se, protáhl a trochu si zastínoval. Protože mám taková místa rád, tak jsem zamířil do nedalekého lomu, uprostřed skal a s výhledem na moře šlo trénování samo.

011617242526

Po příjezdu do haly, třetí den ráno, bylo opravdu veselo. Hala vypadala zvenku jako nějaká větší stodola, ale uvnitř byla celkem dobře zařízena. Bohužel tam však chyběla klimatizace a místa bylo velmi málo, zato tam bylo strašně moc lidí. Když jsme si sedli do hlediště, které bylo celé na jedné tribuně, tak přes vás stále někdo chodil, šlapal po vás a tlačil se někam jinam než zrovna byl. Na tribunu, kde se tísnili všichni závodníci, trenéři i diváci totiž vedly jen dvoje schody. O zábavu bylo postaráno. Další co trochu rušilo, byla uječená (slušně se to říct snad nedá) početná výprava z Welsu, řvali pořád, i když nikdo z nich nebojoval. Po pár hodinách mě z toho pěkně bolela hlava, nebyl jsem sám. Musím uznat, že si hodně zamakali i naši rozhodčí, byli v akci téměř neustále a večer jsme na nich viděli, jak moc náročné to bylo.

1819

U mě v disciplíně fullcontact do 75kg nás bylo osm závodníků, to znamená pro každého tři zápasy, aby člověk dosáhl zlaté medaile. Hned na první pohled jsem si všiml závodníka z Ruska. Se závodníky z těchto končin mám už jisté zkušenosti, bojují velmi tvrdě a dobře. Myslím, že jsem nebyl sám, když jsem ho od začátku považoval za favorita. Nespletl jsem se, v zápasech o postup do finále dal dva knockouty. Závodníka z Ukrajiny rozbil opravdu důkladně, pro roztržené obočí byl zápas ukončen ve druhém kole lékařem. V semifinále dal závodníkovi z Argentiny knockout jednou ranou asi po 15 sekundách zápasu, dal mu hák na bradu a Argentince jak se říká „vypnul“ hned na začátku. Do finále šel úplně v pořádku a ani se neunavil. Já se vždycky nejvíc obávám prvního zápasu, a tentokrát to dopadlo dobře. Nechtěl bych jet domů po prvním zápasu. V semifinále jsem bojoval tři kola s bojovníkem z Anglie, viděl jsem jeho předchozí zápas, tak jsem byl připravený na to, že je to spíš boxer a nohy moc nepoužívá. Proto jsem vsadil hlavně na kopy a ruce jsem používal jen doplňkově v kombinacích. Kopal jsem hodně vysoké kopy, tak jsem ho nabodoval na hlavu. Po třech kolech rozhodčí rozhodli pro mě.

Čekalo mě finále s reprezentantem Ruska a favoritem soutěže. Věděl jsem, že tady mi jen kopy stačit nebudou, můj soupeř byl velmi kvalitní boxer i dobře kopal, věděl jsem, že budu muset využít všechno co umím. Před zápasem jsem myslel na to, že celý život trénuji jen pro tuhle chvíli, jen pro tenhle zápas, musím do toho dát úplně všechno. Protože jsem viděl ten jeho poslední knockout, bylo jasné, že má velmi silný pravý hák, který budu muset hlídat, ale v zápase mi jich tam stejně prošlo hodně. Věděl jsem o tom, jak je dobrý, ale když zápas začal, překvapila mě jeho rychlost, myslel jsem na to, abych ho jednou pořádně trefil a zpomalil ho, říkal jsem si: „musím mu vzít dech“. První kolo jednoznačně vyhrál, pak ve druhém kole se mi podařilo ho trefit „na spodek“ (na břicho) a trochu zpomalil, využil jsem toho a ve druhém kole ho přebodoval. Třetí kolo, které mělo být poslední, byla válka, tam už nebylo o čem přemýšlet. Už před třetím kolem mě bolela hodně hlava a cítil jsem hodně i svůj zraněný loket (půl roku staré zranění). Po třetím kole jsem šel do rohu a jediné, co jsem řekl, bylo: „Nic mi nesundávejte!“. Cítil jsem, že by nám mohli zápas ještě prodloužit. Stalo se to, výsledek třetího kola zněl nerozhodně, bude se pokračovat. Z tohoto čtvrtého kola vím málo, hlava už nepracovala, sáhli jsme si oba úplně na dno. Všecky pohyby byly spíš už jen automatické, opravdu si pak už nic nepamatuji, jen jak mi na konci zvedli ruku. V ten moment jsem ani nepocítil nějaký nával radosti a štěstí, cítil jsem jen totální únavu. Vyhrál jsem nejtěžší zápas svého života. A řeknu vám, ten pocit, když jsem stál na stupni vítězů s rozvinutou českou vlajkou, byl opravdu nádherný, za který to všechno stálo.

20212223

vča to také neměla vůbec jednoduché. Na svůj první zápas musela čekat 4 dny s tím, že musela být neustále připravena na zápas. Nakonec její kategorie šla úplně poslední. Musela mít celé hodiny namotané bandáže na rukou. Dokonce poslední den došlo v její kategorii ke změnám a byly tam připsány další jména z vyšší váhové kategorie. Semfinálový zápas byl proti soupeřce z Ruska, z těžší váhové kategorie. Ruská reprezentantka byla favoritka (to jsme s Ivčou měli podobné), soutěžila i v plnokontaktních disciplínách, takže nám bylo jasné, jak moc bude tvrdá. Ivča se nezalekla a dokázala předvést perfektní výkon. Údery střídaly kopy ve velmi rychlém tempu, po prvním kole byl z mého pohledu výkon obou vyrovnaný. Ve druhém kole už Ivča přišla na to, jak soupeřku přebodovat, našla místo, kdy se Ruska po kopu nekryla a využila toho. Poslední vteřiny kola byly z posledních sil, ale závěr byl náš a Ivča vyhrála. Finálový zápas měla Ivča se závodnicí z Jižní Afriky. Ivčina soupeřka měla velkou podporu publika, protože výprava z Jižní Afriky byla velmi početná – mámy, tátové…, bylo jich opravdu hodně. Přesto jsme se snažili ze všech sil je překřičet. Soupeřka byla také z těžší váhovky, tak byla dokonce snad o hlavu větší než Ivča. Ivča svou soupeřku jasně přebodovala kopy. Váhová převaha na straně soupeřky byla velmi cítit a jihoafričanka Ivču na začátku tlačila před sebou, ale Ivča začala perfektně kopat, několikrát ji zastavila a pak už jihoafričanka jen ustupovala. Ivča ji zasypávala kombinacemi a přesnými kopy ze všech stran. Nakonec dokázala naše Ivča vyhrát i tento velmi těžký zápas, ale jen s nasazením všech sil. Je to už druhá Ivčina zlatá medaile z MS. Dokázala vyhrát MS v Baselu, kde měla více soupeřek, ale všechny byly ve stejné váhové kategorii. A další rozdíl byl v tom, že si ubytování a startovné musela hradit v Řecku sama. Naštěstí se jí podařilo sehnat sponzora, na MS jela a vyhrála. Jistě i o to je její vítězství cennější.

020304050607080929

Jak řekla Ivča, MS byl super zážitek, který se nemusí opakovat. Nebyli jsme jediní, kdo přivezl medaili. Já jsem byl velmi hrdý na to, že jsem se mohl účastnit této akce. Česká výprava byla skvělý tým po všech stránkách.

1014132815

Lukáš Wolf

 

Mistrovství světa v kickboxu

Místem konání letošního top podniku světového kickboxingu byla řecká rekreační oblast nedaleko hlavního města Atén, Loutraki. Samozřejmě český tým nemohl chybět a proto Vám přináším několik postřehů z mistrovství, které se uskutečnilo 8.-14.5.2006.

Řečtí organizátoři pořádali obdobný šampionát již v minulosti a s kickboxem mají letité zkušenosti. V Řecku je tento kontaktní sport velice populární, a např. profesionální gala show v Soluni, Aténách a jinde navštěvují tisíce fanoušků, kteří chtějí v reálu vidět své i zahraniční hvězdy. Absolutní domácí modlou je borec Mike Zambidis, kterého známe i z Eurosportu a soutěží K-1 Max, který v nedávné minulosti svedl velmi pěkný zápas s českým borcem Michalem Hansgutem. Zambidis se na Vás dívá nejen ze sportovních plakátů v halách ale i z billboardů i silnic a nákupních středisek. No, snad se dožijeme skutečnosti, kdy se této pocty dočká někdo z českých kickboxerů, a že by si to řada z nich za ta léta dřiny a úspěchů zasloužila, že??!!

Na pomyslné startovní čáře stáli letos borci z pěti desítek států v počtu do tisícovky a k vidění byli zástupci i trochu exotických států jako třeba Mongolsko, Indie, Albánie, Kuwait, Irán apod. Ale nenechte se mýlit, např. borci z Kuwaitu a Iránu předváděli pěkné zápasy a je vidět, že kickbox u nich již není v plenkách. Celá plejáda dobrý borců přijela z Azerbajdžánu, Kazachstánu, Ruska, Ukrajiny, Uzbekistánu a jiných koutů bývalého sovětského impéria, silný tým mělo domácí Řecko a Jižní Afrika, která nepříliš často soutěží v Evropě. Český tým patřil co do počtu startujících k těm menším ale výkony předváděl opět grandiózní. „Válčili“ jsme na všech frontách, jak v semicontactu, lightcontactu a formách, tak ve fullcontactu, kickboxu s low-kicks a orientalu. Služebně nejstaršími českými reprezentanty byli bratři Jan a Petr Kazdové (full a light) a Miloš Černý (semi, light), kteří hájili české barvy již na mistrovství Evropy 94 v italském Rimini (!!). Hvězdami týmu, od kterých se očekával výsledek byli kickboxeři Petr Ondruš a Jiří Bursa a v lightcontactu Petr Kotík, který již šest let neprohrál na žádné významné světové či evropské soutěži.

Samotné soutěže probíhali ve sportovní hale v Loutraki, která však nebyla příliš vyhovující velkému počtu startujících a samotná klimatizace rovněž trochu vázla. Ještě štěstí, že byl teprve květen, proběhnout šampionát v červenci, tak měli všichni včetně organizátorů dalšího soupeře, a to slunce a vedro.

V soutěžích juniorů jsme měli několik zástupců, kteří potenciálně patřili k medailových nadějím, což také potvrdili. Jsme rádi, že nastupující generace mladých závodníků má možnost získávat zkušenosti na zahraničních turnajích, protože bez mládeže by se žádný sport nevyvíjel. A výsledky? Ve svých váhových kategoriích zvítězili: Semicontact: Michal Němeček, Pavel Benedikt přidal stříbro ve free style sestavách a bronz v semicontactu Lightcontact: Monika Jindrová, Ivana Hanzlová Eliška Dobrozemská přidala stříbro v sestavách hard style

Dospělí závodníci se představili ve větším počtu, než junioři a jako celek vybojovali několik zlatých medailí. Nebyla to vůbec lehká záležitost, když jsem v jednotlivých kategoriích neviděl skutečně žádného slabšího borce, nebo-li „outsidera“ . Jsou již dávno pryč ty doby, kdy mohl sportovec narazit na začátečníka třeba z Ugandy, Senegalu či jiných států, který to moc neuměl. Dnes i tito borci jsou nebezpeční, protože studují či žijí přímo v některých evropských zemích (třeba Belgie, Francie, Holandsko) a trénují v prestižních klubech. Zástupci třeba Kuwaitu, Spojených Arabských Emirátů pořádají stáže s předními libanonskými, řeckými či jordánskými borci. Takže i v tomto našem sportu se svět vyrovnal a tudíž je dobře, že překvapit může každý. Nic není dopředu rozhodnuto a na medaile byli adepti všichni, kteří byli zařazeni do startovního pavouka.

Po tuhých bojích vybojovali medaili pro Českou republiku následující sportovci:

  • Fullcontact: zlato Lukáš Wolf, stříbro Klára Lochová, v juniorském fullcontactu stříbro Martina Jindrová  (tato disciplína je na pořad MS zařazována velmi zřídka), bronz Vendula Vokálová
  • Kickbox s low-kicks: zlato Petr Ondruš, Jiří Bursa, stříbro Martin Berka, Klára Lochová, bronz Eva Líšková
  • Oriental: stříbro Radek Vančura
  • Semicontact: zlato Petr Kotík, Martin Štorkán
  • Lightcontact: zlato Petr Kotík, Miloš Černý – soutěž veteránů, Vendula Vokálová, Martin Štorkán
  • Sestavy: free style – zlato Jonáš Petřík, hard style – stříbro Ester Doláková

Utržené šrámy a několik zranění je jedním z důkazů, že se v tomto sportu „nikdo s nikým nemazlí“. Těžšími zraněními to bohužel odnesli a dva naši, Petr Hřivna, úřadující mistr Evropy v kickboxu, kterému hned v prvním zápase zlomil čelist pozdější vítěz této disciplíny a váhové kategorie. Po dohodě s vedením týmu odcestoval raději zpět domů, když se podařilo zajistit přes naší „dvorní“ cestovní kancelář SKITUR letenku hned na druhý den ráno, když Dr. Mišurcová „kouzlila“ jako vždy. Na letiště Petra odvezli manželé Svobodovi, kteří s námi odcestovali do Řecka na svoji dovolenou a podpořit tým. Slávek Svoboda, předseda ČUBU, neváhal ani minutu, akčně zajistil vypůjčení vozidla a ráno ve tři hodiny vezl zraněného borce na letiště v Aténách, tak aby stihl spoj v šest ráno do Prahy. Je to funkcionář, na kterého je spolehnutí vždy, když je to „tlustým napřed“, což nejednou dokázal i v minulosti. Další šrám většího rázu si přivodil Martin Berka, který jako správný srdcař i do finále na svůj zápas v kategorii „open“ nastoupil a se svým azerbajdžánským sokem se utkal. Jeho zanícený otok v noze a teplota však i jeho statečný výkon trochu srazila. Neskromně zde napíši, že kdyby byl Martin OK, tak by vyhrál. Ale kdyby ve sportu neplatí, proto přejme úspěch soupeři, Martin bojoval se ctí a dokázal jako všichni členové týmu, že se „lvíčkem na prsou“ se nic nebalí.

Výbornou práci odvedl Dušan Macák, státní trenér a hlavní coach týmu. Za několik dní se v hale ani nezastavil a všem byl vždy po ruce s radou, pomohl s rozcvičením a coachingem přímo u ringu. Pomohl mu dle možností i zkušený Petr Kotík, který si vzal trochu na starost závodníky semicontactu a lightcontactu. Oba výše zmínění mají praktických i teoretických zkušeností na rozdávání, oba jsou absolventi Fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy a zajímají se o ně i zahraniční týmy. Petr Kotík např. povede semináře na americkém kontinentě, Dušan Macák dostal nabídku na výcvikový kemp pro iránské kickboxery.

Co závěrem? Tak myslím zmínit rozhodčí, Pavla Kocábka a Michala Prstka, kteří odvedli výbornou práci, když stáli na „place“ 9-10 hodin denně. Já osobně jsem byl rád, že jsem byl před časem zvolen do organizačního výboru pro MS a ME. Práce je to zajímavá a o to radostnější, když se daří našim barvám.

Sportu zdar Michal Frabša

článek můžete najít ve fightersers magazínu 07-08 2006 a nebo na stránkách www.csfu.cz

 

Share this

TOP NEWS

---

ME muaythai

Největší akce muaythai v České republice 2018

---

 

Tréninky ARENA FIGHT CLUB BRNO

V týdnu 5.5.-13.5.2018

SK. A,B

PONDĚLÍ 18.00 - ČTVRTEK 18.00

 SK. C

PONDĚLÍ 19.00 - ČTVRTEK 19.00

DĚTI - pouze ČTVTEK 17:00


---------

STÁLÝ NÁBOR

2018

 

ÚTERÝ, ČTVRTEK

v 19.00

nábor 2017

LERK BRNO,

 ROKYTOVA  1, 3.patro

---

SKUPINA JUNIOR

KIDS KICKBOX THAIBOX

(děti 5-10 let úterý - čtvrtek od 17:00 )

---

 

 

new gym

new gym lerk

mapka k gymu 

14079807_642518262565544_5477528536831348077_n

(trolejbus 25,26,27, autobus 99 mají zástavku Akátky přímo u gymu, u gymu je i spousta parkovacích míst)

 

 

---

   „Úspěch není klíčem ke štěstí. Štěstí je klíčem k úspěchu. Když milujete to, co děláte, budete úspěšní.“

Albert Schweitzer

Oficiální partneři klubu

 

E-finance_logo

logo ekoprodukt-fitness